The Last of Us (2023) | ČSFD.cz (2024)

S01: ideoherní adaptace jsou často předurčené k neúspěchu. Většinou se buďto maximálně snaží o věrnost hrám, kdy ovšem fungující ve videoherním prostoru nefunguje v rámci filmového/seriálového média, nebo dochází k příliš výraznému odklonu. Jde o věčný spor, který pochopitelně nemůže vždy potěšit ani fanoušky původní videoherní předlohy a ani laiky, kterým herní mechanizmy a zákonitosti nic neříkají. Videoherní Last of Us se ovšem stalo takovým fenoménem, že se zákonitě očekávala nějaká výraznější péče. A to se stanou. Na seriálové adaptaci se tak nejen výrazně podílel režisér dvou původních videoher, Neil Druckmann, ale především za ním stojí Craig Mazin, tvůrce skvělého Černobylu. Casting Pedra Pascala a Belly Ramsey sice mohl leckoho rozdělit, propagační materiály ovšem vyvolávaly dojem, že se seriálová adaptace skutečně nachází v pravých rukou a přitom se někdo poučil o zlatém kompromisu. A na výsledku je to znát. Původní videohře je seriálové Last of Us víceméně věrné. Příběhem, výpravou, jednotlivými designy, charaktery postav. Last of Us není klasickou videohrou, kdy jde sice o survival záležitost, důležité je ovšem především pouto mezi dvěma hlavními hrdiny. A právě seriál dokáže více na rozdíl od hry vytěžit jednotlivé budování emocí. Trochu pochybně sice může působit fakt, že tvůrci postavy nadále rozvíjejí především skrze flashbacky, výsledek ovšem přináší to správné ovoce. Postupný vývoj vztahu Joela a Ellie a především jeho vyvrcholení ve finále seriálu tak zvládne připomenout stejnou sílu, kterou přinesl konec původní videohry. Mnoho aspektů navíc seriál zvládá vytěžit a emocionálně prodat mnohem více. Joelovo velkou ztrátu, Postavy Billa a Franka v podání Nicka Offermana a Murray Bartletta, rozšiřování mytologie a skutečnou nepříjemnou atmosféru, kterou post-apo svět vyvolává. Last of Us tak nenabízí tolik akce a hororových pasáží, jako videoherní zdrojový materiál a mnoho fanoušků původní hry tím pochopitelně může snadno rozčílit, tím je ovšem očividnější, že jde tvůrcům seriálu o něco úplně jiného. O ty pravé emocionální vrstvy, které se v příběhu původní hry skrývají a které v seriálové adaptaci zvládají více zazářit. Šestice režisérů (kromě Mazina a samotného Druckmanna také Peter Hoar, Jeremy Webb, Jasmila Žbanić, Ali Abbasi) zvládají po dobu 9 epizod držet vysoce nastavenou laťku, časem je navíc více a více poznat, že navzdory debatám nejsou Pedro Pascal a Bella Ramsey pochybnou volbou. Důležitá je nejen jejich chemie, ale i prodání stěžejních emocí, na kterých se postavy vyvíjejí. Především Joel v rámci seriálu odhaluje svou lidštější stránku a díky podání Pascala zvládne působit jako ještě tragičtější postava. Pár let nazpátek by sice mnoho lidí nezkouslo nikoho jiného než Hugha Jackmana nebo Joshe Brolina, pravda se ovšem ukázala a Pascal potvrzuje pozici vítěze. Herci, kteří propůjčili tvář postavám v původní hře se objevují v rámci nejrůznějších menších či větších roliček, zazářit se ovšem daří nejen Pascalovi a Ramsey. Vynikající Nick Offerman, který je ve vážné poloze stejně fenomenální jako v obvyklejší komediální, opět fantastická Storm Reid v roli Riley, Gabriel Luna jako Joeův bratr Tommy či kanibalský David v podání Scotta Shepherda. Last of Us se odehrává po zániku moderní civilizace, tento svět poté není černobílý. Vznikají frakce, na každého člověka má zánik klasické civilizace svůj vliv, někdo je nucen přinášet oběti v rámci vyššího dobra. Na rozdíl od jiného populárního seriálu od HBO (Hra o trůny) mají tvůrci štěstí v tom, že znají příběh, kterým se vydává druhá videohra a mají díky tomu výhodu v tom, že pro pokračování vývoje zvládnou vystavět půdu. Druhá videohra je totiž ještě o poznání méně černobílá a role postav v příběhu snadno svádějí k filosofickým debatám. A tímto způsobem se daří vykreslovat nejrůznější postavy, které nelze škatulkovat, každý prostě nějak žije ve světě, který již nepoznává. Někdo více humánně a někdo více animálně. Na výsledném seriálu jsou vidět produkční hodnoty, kdy se skrze častou sázku na ruční kameru daří umocňovat autenticitu a prožívání stěžejních emocí s ústředními postavami. S Clickery nebo Bloatery se sice pytel neroztrhne (design je věrný předlohám a působivý), seriálu ovšem rozhodně nechybí momenty napětí. Jsou znalci původní hry v nevýhodě vzhledem k faktu, že nazpaměť znají příběh původní hry? Dost možná ano. Jak už to ovšem u znalosti předloh bývá, o to více je prostoru k radosti z toho, že se někdo skutečně snaží vzdávat původnímu materiálu maximální poctu, přitom na to chce skutečně tak krapet trochu jinak. Úvody prvních dvou epizod se snaží virus spojený s houbami zasadit do kontextu autentické globální pandemie, která i díky nedávnému šílenství s COVIDEM-19 zvládá zaujmout. Zjednodušeně by se dalo říct, že hra jistě prodává jisté momenty lépe, jiné momenty naopak v součtu prodává lépe seriál. A není právě toto definice té ideální adaptace? Musí být správná adaptace maximálně věrná? I tyto úvahy pochopitelně budou svádět k dalším a dalším debatám, jisté ovšem je, že seriálové Last of Us pořád patří mezi nejlepší adaptace videoher. A tvůrcům se po konci 1. série snadno věří, že za pár let s 2. sérii zvládnou nezklamat....(13.03.2023)(méně)(více)

Až na ten jeden absurdně zbytečný díl s párečkem gayů, který si scénáristi vycucali z prstů, aby to ještě více udělali společensky přijatelným seriálem(?), to byl nářez. Absolutní nářez! Tak jak to známe ze hry. Trochu se to ztratila akce, ta je tu spíš lyrická, nežli epická jak ve hře, chybí i lekačky. Nicméně příběh je natolik silný, že i tak pevně drží s celou tou charakterově silnou cestou za možností léčby zombie postapokalyptického světa.(19.03.2023)

Reklama

Dvacet let po propuknutí smrtící pandemie a zániku moderní civilizace je otrlý morous Joel najat, aby dostal čtrnáctiletou Ellie z nebezpečné karanténní zóny do nemocnice v Salt Lake City. A v rámci této atmosféry sledujeme velmi osobní story o dívce, která může spasit svět. Ellie je totiž z nějakého důvodu imunní a houbové spory ji neovládají. Oba se tedy vydávají na cestu napříč Spojenými státy a spoléhají jeden na druhého, aby přežili. Nebezpečím totiž nejsou jen nelidští nemrtví prorostlí cordycepsem, ale i skupinky ozbrojenců, snažících se v rozvráceném světě přežít na úkor ostatních. Pedro Pascal i Bella Ramsey se jako Joel a Ellie v mnoha nuancích od předlohy liší, oba jsou ale ve svých rolích perfektní a jejich vzájemná chemie funguje. Závěr seriálu je pak i v jejich podání pořádným kopancem do žaludku. Oproti originálu je finále možná o něco málo úderné, o to lépe v něm ale vynikne motiv toxického lpění na milované osobě, kdy vám dojde, že jedním z nejsilnějších témat TLOU je hlavně láska jako hořkosladký cit, který obzvláště ve vztahu k dětem, umí člověka donutit k pudovým, mnohdy až brutálním činům. A klade-li si někdo otázku, zdali se seriál drží předlohy, pak vám s radostí říkám, že ano. Je potřeba mít ale správná očekávání. TLOU totiž není jen další zombie vyvražďovačka, jak si plno lidí myslí a proto v první řadě tento seriál schytává tolik negativních ohlasů. Ještě ve druhém díle bude seriál znalcům předlohy silně povědomý svou videoherní strukturou, kdy postavy prochází post-apokalyptickým městem, postupně se prokousávají jejími rozpadlými prohnilými budovami, pomáhají si překonat zatopené prostory, kde se setkávají s clickers a runners, před kterými se jen tak neschovají. Následně se ale vyprávění seriálu citelně promění, a jak Joel a Ellie na své cestě potkávají další postavy, stává se jejich putování vypravěčským pojítkem několika osobních příběhů a tragédií, spíš než záminkou pro vyvražďování cordycepsem prolezlých mozků. Je bez debat, že tohle kreativní rozhodnutí při změně vyprávěcího média ze hry na seriál nejen že skvěle funguje, ale dává i smysl. Řečí hráčů, seriál zkrátka vynechává při své adaptaci gameplay a servíruje nám krásně přehrané cutscény, přičemž ty nejpamátnější a nejsilnější s úctou cituje slovo od slova. I fandové originálu se nicméně mohou těšit na řadu zcela nových momentů a scén, které součástí hry nebyly vůbec, zajímavě a smysluplně ale rozvíjí její mytologii. I některé vedlejší linky se dočkaly citelných úprav a rozhodně stojí za to vidět. Nutno podotknout, že božský soundtrack v určitých sekvencích byl také ponechán v souladu s předlohou, to má potom jeden pocit, jako kdyby opět seděl s joystickem v ruce a měl život Joela a Ellie opět jen ve svých rukou. Za mě prostě dokonalá herní adaptace. - "You'd just come after her."(14.04.2023)

Je to bohužel trochu hype, po formální stránce sice vynikající (mizanscéna, kamera, režie, herecké výkony), ale ten scénář místy hodně drhne a hlavně kupí nelogičnosti - viz třeba předposlední díl, kdy hlavní hrdina nereaguje na injekční píchání penicilinu přímo do rány po bodnutí nožem a není při vědomí a za pár okamžiku likviduje partu ozbrojených mstitelů, načež jde zachránit unesenou parťačku do vesnice plné lidí a nepotká tam nikoho, všichni asi spí a ignorují požár jedné z budov...naivita toho náboženského fanatika a vůdce vesnické komunity je pak úplně mimo... Fikční postapo zombie svět je originální (hlavně zapojením myšlenky aktivace známé čínské houby cordyceps globálním oteplováním), ale často jsem se u něj i nudil, což je u tohoto žánru opravdu překvapivý jev...bavilo mne postupné budování vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho ,,náhradní dcerou", nebavily mne flashbacky - ovšem ne kvůli sexuální orientaci postav v nich, ale kvůli tomu, že zdržovaly vývoj děje - viz třeba epizoda s dvěma hom*osexuály, v nichž meritum věci bylo, že od nich ústřední dvojice získala zásoby, auto a zbraně, informace hodná jedné repliky či scény, což se ovšem roztáhlo do celé hodinové epizody... Budu tedy velkorysý a ohodnotím 4 hvězdami, i když je to spíše vlivem těch nudných pasáží a mnoha nelogičností někde mezi 3 a 4...další Černobyl to fakt není...(13.03.2023)

No já bych to teda zas až tolik nehrotil. Last Lofas je pičítačová hra, u které si rozhodně nepamatuji, že bych hodinu vodil po monitoru dva postapo buzeranty a tlačítkem PAL je nutil píchat, okopávat zahrádku nebo se až do smrti pateticky objímat na verandě. Taky si nepamatuji, že bych strávil den v obchoďáku otravně kýčovitým, pouťovým filozofováním s vymaštěnou asociální negrokravkou či se v jednom kuse musel převlékal za xmrti nudného, a ne zrovna dvakrát kvalifikovaného, pedopsychiatra. Takže 4 díly z devíti, nebo jejich části, jakž takž splňují to, co by neprobuz(ň)ený pařan od „předlohy“ racionálně očekával, a zbytek je jako obvykle žluklá, narkoleptická a debily mentorující neomarxistická vata. Tudíž zdejší přehřáté hodnocení přisuzuji výhradně kohortě řádně vysmažených kokotků, kterým někdo v televizi způsobil dežo-ví názvem, u něhož kdysi řádně přeleštili džojstyky, a těch několik málo snesitelných a hře odpovídajících akcí jim naaranžoval do úplně stejných obrázků. „A něco takovího přece může neopjetkovat jen totálňý debyl, neasy!“, i když je to přes padesát procent hrací doby jen unylá, uměle natahovaná a nenapínavá pícnina pro hovada. Být to naopak a vzniknout podle takového seroše hra, obroste vám u ní ovladač mechem, zteplá monitor a repráky si budou znuděně pobrukovat Internacionálu.(14.03.2023)

• V čase 01:07:00, když Joel (Pedro Pascal) a Ellie(Bella Ramsey) přijdou do sklepa, je v pozadí slyšet skladba „Chains of Love“ od britské hudební kapely Erasure.(Trajektt)

• Joel (Pedro Pascal) hovorí, že kabeláž na Billovom plote (Nick Offerman) už nemá veľa času a že môže Billovi zohnať hliníkové cievky, ktoré by vydržali oveľa dlhšie. To nie sú len vedomosti preživších; vedel by to z práce v stavebníctve pred tým, ako ho zasiahla huba.(molcan2)

• V Billovej (Nick Offerman) pivnici Ellie (Bella Ramsey) zistí, že počítač vysiela cez rádio skladby z 80. rokov. Joel (Pedro Pascal) vysvetľuje, že systém automaticky vysiela cez rádio skladby z 80. rokov, ak sa Bill po určitom čase neprihlási, čo vysvetľuje, prečo Joelovo rádio na konci prvej epizódy zachytilo skladbu z 80. rokov.(molcan2)